Deník IV. – 16 – Trochu se škádlíme

Deník IV. - strana 16
Deník IV. – strana 16

Originální text

Já si každou hodinu (když jsme v kabinetě fyziky), beru nějakou starou školní knížku. Asi z vyřazeného fondu. Už jich mám hodně.
Vzal jsem si:

  • Dějepis 8. třída – 1. díl
  • Přírodopis 5. třída
  • Dějepis 5. třída
  • Dějepis 7. třída – 1. díl
  • Zeměpis 5. třída
  • Zeměpis 8. třída

Je vidět, že mě studium skutečně bavilo. 🤓 Je fakt, že ty starší učebnice, zejména dějepisu, byly skutečně úžasné. Pěkně ilustrované a poutavě sepsané.

Mamka mi ušila (přišila) záplaty na kalhoty, protože hraji s pionýrem „dítě“. Hraji skoro stále. Budeme vystupovat před rodiči.
Po pionýru jsem se před domem ještě kouloval. Samozřejmě, že jsme vyhráli. Vždyť jsem tam také střílel já, ne?! Učil jsem se češtinu, protože budeme asi psát.

23. listopadu (středa) 1988
Ráno se zase Jakub s Ondrou – Petr pohádali. Hned se Jakub naštval a šel s Ondrou pryč. Vláďa samozřejmě s ním.

Vláďa mě hnedka v šatnách pomlouval, že jsem náměsíčný. Prý mě se Svačinkou zmlátí. Férová bitka. 👊

Když jsem přišel domů, šel jsem hned sáňkovat.
Potom přišel Vláďa a já ho trefil koulí do ruky. Hned mě šel zmlátit.
Je ale stejně moc slabý, na mě. Jen tak jsem si s ním „hrál“.
Potom jsme se zase usmířili a šli jsme sáňkovat.

Šel jsem na klavír. No jo, zase středa.
Vůbec se mi nechtělo. No a komu by se také chtělo, že?! Když si máte vybrat mezi sáňkováním a hrou na klavír. 🤗
Zbytek dne jsem strávil učením.

Abych nezapomněl, psali jsme z češtiny.

Brzy nás budou čekat „ZIMNÍ RADOVÁNKY“. Jeden by skoro řekl, že už docela začaly.

Iva jde sáňkovat
Iva jde sáňkovat

Slovo autora

Je krásný, jak jsme se každou chvílí hašteřili. Já byl reálně dost slabý, ale Ládík byl stejná váhová a výšková kategorie jako já, takže to bylo vyrovnané. S nikým jiným jsem se popravdě asi nemohl měřit a výsledek by pro mě dopadl vždy špatně. Oni ty naše rvačky ale nebyly nic drsného, nějaké pěsti, kopance apod. to jsme neriskovali. Spíš to bylo ve stylu řecko-římských zápasů.
Je fajn, že jsme byli během chvilky zase největší kamarádi.
Chlapi si dají občas možná trochu po papule, a večer jdou zase spolu na pivko. Pohoda.

K poznámce ohledně „náměsíčnosti“. Je fakt, že si pamatuji, že jsem se jednou v noci probral dole v kuchyni, aniž bych vůbec tušil, jak jsem se tam dostal. Byl to pro mě tenkrát dost šok a měl jsem o sebe skutečně strach. Bál jsem se, abych třeba neskočil z okna. Naštěstí se tato příhoda již neopakovala. Ale jak čtete, svěřte se s tím kamarádům. 😏

Přihlásit
Upozornit na
guest

0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejvíc hlasů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře