Deník II. – 9 – Výsledky bobříků
Originální text
25. srpna (pondělí) 1986
Koupil jsem si letadlo Avia CS.
26. srpna (úterý) 1986
Dnes jsme byli na houbách v oboře (ve Slavické oboře). Celkem jsem sám našel hub: 13. Pod jedním smrčkem jsem našel čtyři hřiby. Tatínek umyl auto.
27. srpna (středa) 1986
Ráno bylo hezké počasí, ale večer pršelo.
28. srpna (čtvrtek) 1986
Tatínek jel na vojnu. Je to škoda. To asi bylo pravidelné třítýdenní cvičení vojáků v záloze. Věřím, že dobrý odpočinek od rodinného života, nabourání stereotypu. Jak to tam asi probíhalo?
29. srpna (pátek) 1986
Celý den skoro pršelo, až večer se vyjasnilo. Jak to tak čtu, tak srážek bylo před lety evidentně opravdu mnohem víc. Večer jsme šli ven. Vlezli jsme Valenťákům do bunkru. Jsou to naši úhlavní nepřátele. Jsou to prasata a mají tam z kočky utrhnutý ocas. Nebojte, to je samozřejmě blbost. 😎
30. srpna (sobota) 1986
Dnes jsem se strejdou Vláďou modelařil. Odpoledne jsme jeli k babičce. Dnes se tatínek vrátil z vojny a zase odjel. (Asi dostal opušťák). Koupil každému odznak.
Slovo autora
Tak tady máme dokonce výsledkovou listinu bobříků z týdenního pobytu na chatě na Seči.
Sbírání „bobříků“ všeho druhu bylo a věřím, že i nadále je, oblíbenou zábavou. Pro vysvětlení, pokud chcete získat bobříka, musíte splnit zadaný úkol. Například „bobřík mlčení“ – nesměl půl dne promluvit. „Bobřík potápění“ – musel například z dvoumetrové hloubky vylovit nějaké předměty.
Ten rok se sbírali bobříci v následujících disciplínách: hod oštěpem, odvaha, lovci perel, skok do dálky, běh a vtip. A kdo samozřejmě musel vyhrát? 🤓
Myslím si, že úplně nejoblíbenější bobřík byl „bobřík odvahy“. Chodilo se po setmění cestou od chat k táboru a zpět. Samozřejmě po jednom. Někdy jsme mohli potkat strašidla a někdy také ne. Druhá varianta je asi ve skutečnosti strašidelnější.
Cenu za nejkrásnější/nejstrašidelnější strašidlo u mě rozhodně vyhrála teta Milada, která si na mokrý obličej nasypala mouku. Tu její bílou, děsivou tvář, zespodu osvětlenou baterkou nikdy nezapomenu. 😲
Ve skutečnosti jsme proti Valenťákům zase až tak moc neměli, ale prostě jsme furt hledali nějaké dobrodružství a hledání nepřítele, proti kterému jsme mohli bojovat, bylo jedno z nich. A jak tak čtu, nebyli jsme jediná parta, která stavěla bunkry. Byla to oblíbená aktivita asi všech děcek tehdejší doby. Alespoň těch, kde jim to situace umožňovala. A my měli velké štěstí. U nás v okolí se všude stavěly nové domy, takže jsme měli spoustu materiálu ke stavbě bunkrů a chatrčí.