Deník III. – 3 – Jedeme na Seč

Slovo autora

Pozorný čtenář si mohl všimnout prazvláštního úvodního obrázku předchozího příspěvku – číslici „1988“. Proč? Co to znamená?! To se bohužel dočtete za pár vteřin níže. 😳

Originální text

14. června (úterý) 1988

Píšu až po roce.

TAK TOHLE JE ALE STRAŠNÁ RÁNA. NÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!!!!! PRÝ PO ROCE … PRDLAJS, PO ROCE A PŮL!!!! 😠😠
Teď tu mám hroznou díru v časové ose a nemám vůbec představu, o co všechno jsem přišel.
Je mi to líto, ale nedá se nic dělat. Díru již nezacelíme, a tak pokračujeme prostě dál …

Ale chtěl bych získat nebo odstranit některé vlastnosti:

Získat:

1. větší hygiena (na tom nadále ještě pracuji i nyní)
2. větší příprava na školu (matematika)
3. slušnost (no co to kruci je?!? Vždyť Mirek Dušín se ode mě mohl učit správným mravům)
4. větší zájem o předměty (matematika, klavír)

Odstranit:

1. Drzost (i když ji skoro vůbec nemám) … Přesně. Dával jsem si asi zbytečně snadné cíle.

Příklad pohádkové postavy: Kocourek Petřík
No, co je tohle za výkřik do tmy?!
Možná to je myšleno tak, že kocourek Petřík je můj nový vzor chování 😂😂

Dnes jsme psali z ruštiny a přírodopisu. Moc slavně to asi nedopadne. V pátek jsme psali z českého jazyka. Z diktátu jsem dostal: 2, z rozboru: 1.

Za chvíli bude vysvědčení.

Ale také prázdniny.

Pojedeme na Seč.

10. července (neděle) 1988

Jak krucinál 10. července?! Kde je zase celý měsíc?! Jsem to hrozně flákal. Velká omluva. 😨

Prázdniny nám začaly.

Těším se moc na Seč. Jsme zatím u babičky. S Ivou si tady hrajeme. Pojedeme na naši milou (rozuměj milovanou) Seč s Amazonkami. Potom budu na táboře.

Zatím se máme dobře. Moje noha opuchlá od píchnutí včelou bolí. Dostal jsem injekci. Nemohu se skoro postavit, tak se opírám o hůlku. Připadám si jak jednonohý pirát Stevenson.
To je asi záměna za jednonohého kuchaře Johna Silvera z filmu Ostrov pokladů.

Mimochodem, knihu Ostrov pokladů jsem četl a mohu určitě doporučit.

My jsme s Mírou lezli po Kančendženze (to je hora Seče). Spíme ve stanu.

Slovo autora

Opuchlou nohu po píchnutí včelou si pamatuji velice dobře. Včela měla asi nějakou infekci, protože jinak alergický nejsem. Lýtko mě tenkrát opravdu hodně bolelo, bylo celé promodralé, dával jsem si studené obklady. Ale hlavně, že „Zatím se máme dobře.“ Prostě pozitivní přístup a pozitivní myšlení je základ. 👍👍

Ještě chci upřesnit lokalitu Kančendžangy. Cituji „My jsme s Mírou lezli po Kančendženze (to je hora Seče).“ Ve skutečnosti jde o příkrý svah z chatové oblasti Na Bělidle směrem k autokempu U letadla. Na určitém místě je celkem hezký výhled na protější zalesněné stráně. Konkrétně to je zde:

S opravdovou, skutečnou Kančendžangou má bohužel tento kopec velmi málo společného. 🤔

V té době ještě elektronické www.mapy.cz nebo Google mapy ani neexistovaly, pouze klasické papírové a tak jsem si nakreslil vlastní mapu. 

Tady je mapa s detailem Kančendžangy:

A také mapa celé oblasti kolem našich chatek:

A ještě zmíním ten stan, ve kterém jsme spali. Pokud se správně pamatuji, tak to byl takovýhle pěkný stan, zhruba tohoto typu: