Deník II. – 10 – Konec prázdnin, 5. A.
Originální text
31. srpna (neděle) 1986
Dnes táta zase přijel z vojny domů (a hned zase odjel). Tak kde to cvičili, že furt pendloval domů?!
Byli jsme u babičky a u tety Milady.
KONEC PRÁZDNIN
1. září (pondělí) 1986
Už chodím do páté třídy (5. A)
Do čtvrté třídy se chodilo do ZŠ Na Valech a od páté třídy se pak chodilo na ZŠ Sladkovského.
Za třídní máme: Jeřábkovou. Na ruský jazyk máme: Černou. Na matematiku máme: Vránovou. To jsou dvě zlé učitelky (alespoň se to říká)
Za toto vyjádření se oběma omlouvám. Správně mělo být napsáno, že jsou přísné, ale spravedlivé. 🙂 Na paní učitelku Černou si již nepamatuji, ale paní učitelku Vránovou si pamatuji velmi dobře. Byla dost ostrá, ale musím ocenit, že dokázala naučit. Takže po letech je člověk jen vděčný. 🤓
2. září (úterý) 1986
Dnes jsme druhý den ve škole. Byli jsme s miminky v poradně. Filip váží 11,60kg a David váží 11,20kg.
No to už úplný miminka nejsou co, když je jim rok a půl. 😂
Koupil jsem si nové letadlo jménem Avia B33.
3. září (středa) 1986
Byl jsem se přihlásit do kreslení. Byli jsme v knihovně. Půjčili jsme si tam několik knížek.
Někdy sám zírám, co jsme měli zájmů a jak jsme byli aktivní. 😇
4. září (čtvrtek) 1986
Ve čtvrtek máme do půl čtvrté.
5. září (pátek) 1986
Dnes po škole jsme šli na pochodové cvičení. Večer u nás byla teta Milada. Snědli jsme melouna.
6. září (sobota) 1986
Zítra ve Studiu Kamarád dávají Vinnetou.
7. září (neděle) 1986
Dnes jsem spadl ze stolu (při měření). Před očima se mi udělali jiskry.
To si tedy nepamatuji, co jsem blbnul. 🙄
Po obědě jsme se jeli s tatínkem kouknout na vojnu. Potom jsme jeli do Bukovky. Večer mě bolela hlava. Asi to byl moc intenzivní den nebo dozvuk pádu ze stolu. 😊
8. září (pondělí) 1986
Dnes po škole jsme šli k babičce (počítám, že “Budíkové”). Když jsem se plížil v trávě, našel jsem dva žampióny. Našli jsme potom celou tašku.
9. září (úterý) 1986
Dnes byl den normální, jako jindy.
Slovo autora
Konec prázdnin byl vždy traumatizujícím zážitkem. Asi většina z nás to těžce nesla. Ale co nadělat, všechno krásné jednou končí a začínají povinnosti.
První den na ZŠ Sladkovského si celkem dobře pamatuji. Asi jsem nějak podvědomě vnímal, že přechod z prvního stupně ZŠ na druhý je významný milník. Člověk se cítil tak nějak starší.
S každým ročníkem přibývalo víc a víc hodin strávených ve škole a víc a víc povinností. Taky se tehdy hrozně moc „biflovalo“ – mraky věcí jsme se museli učit nazpaměť. Od toho se dnes spíš již ustupuje, a to je dobře.
Pokud bych mohl i na dnešním systému školství změnit dvě věci, tak bych udělal následující. Za prvé bych zavedl povinnou hodinu šachu. A to již klidně od první třídy. Že si dělám srandu? Vůbec ne. Jakmile jsem totiž začal hrát šachy (začal jsem v dost pozdním věku, snad až v sedmé třídě … takže tady trochu v deníčku předbíhám), tak jsem se v matematice zlepšil minimálně o 100%. Mozek, díky šachům, vybočí ze své zóny komforty, vybočí prostě ze stereotypu, učí se novým podnětům a začne uvažovat víc strategicky a logicky.
No a za druhé, zavedl bych hodiny praktické přípravy do života. Tady mě napadá spousta oblastí:
- Základy domácích prací – vaření, praní, uklízení, péče o byt/dům, apod.
- Manuální zručnost – zatlučení hřebíku do prkna, vyvrtání hmoždinky do zdi, apod.
- Bezpečnost – jízda na kole, práce ve výšce, práce na elektrických zařízení apod.
- Finanční gramotnost – dobrý a špatný dluh, cashflow, druhy investic apod.
- Základy zdravého stravování – nemusí to být nic extrémního, alepoň se vyvarovat fastfoodům
- Základy meditace – s tím teda nemám prakticky žádné zkušenosti, ale snad se k tomu někdy dopracuji
Proškolení na tyhle oblasti by, podle mě, náš národ posunulo hrozně dopředu. 😏
Možná jsem to již zmiňoval, ale pro ty, co nevědí, proč jsme babičce říkali „Budíková“. Děda byl opravář hodin a budíků. A tak babička byla prostě babička „Budíková“. 🙂