Deník III. – 9 – Stavíme pece

Deník III. - strana 9
Deník III. – strana 9

Originální text

Teď nepíšu datum, protože bych si do deníku napsal stejnou věc několikrát. Martin, coby experiment, vyzkoušel, že se kachlička hodně rozškvaří (rozpálí), a to jen pod plamenem svíčky. Po několika dnech jsme si začali vyrábět pece.

První pec na vypalování hrnečků
První pec na vypalování hrnečků

Já jsem si udělal velikou v zemi. Vypékal jsem si nádoby. Moje pec zažila i přestavby. V dnešní době bych neváhal říct, že prošla několika modernizacemi – upgrady.

Dvě velké přestavby:

Topení svíčkou, ale jen určitou dobu, protože pro mě bylo nejvýhodnější topit polystyrénem (asi větší výhřevnost).

Ale polystyrén není na stavbě postradatelný. Proto jsem přešel na topení lepenkou. Musí se jí topit hodně, ale na stavbě je jí hojně. Pane jo, to jsou starosti. Není to žádná legrace, shánět suroviny.
Ale stejně je to docela sranda, jak jsem se postupně dopracoval k tomu „ideálnímu“ palivu – vysoká výhřevnost a dostatečné množství. 
🤓

Druhá přestavba – vybudování dvou komínů.

Neříkalo se náhodou za komunismu, že fabrika bez čadícího komínu není pořádnou fabrikou?!

Začal jsem si už dělat sklady na topivo. Vlastnil jsem dva sklady.

Měl jsem nejkvalitnější a největší pec.

Výsledná verze mojí pece na vypalování hrnečků
Výsledná verze mojí pece na vypalování hrnečků

Dali se v ní vypálit i čtyři větší hrnečky z hlíny. Zatímco u jiných pecí jen jeden hrnek a velká spotřeba paliva. Ano, správně, efektivita výroby je základ! Vypálit co nejvíce hrnečků s co nejmenší spotřebou paliva. 👍

V dalším díle je nakreslená celá prohlubeň se všemi peci. Moje je nakreslená červeně.

Slovo autora

Jak vidno, byl jsem úplný pan továrník. Tvrdý kapitalista. Položil jsem základy těžkého průmyslu.

Musel jsem být na svoji pec velmi pyšný.

Možná by někdo čekal, že jsem se v dospělosti vydal na podnikatelskou dráhu a „někam to dotáhl“. Tak to vás bohužel zklamu. Jsem „běžný“ zaměstnanec, s „dobrými pracovními návyky“. 😎
Ale nestěžuji si, aby to nebylo špatně chápáno …

Nevím, kdy se to přesně zlomilo, ale v tomto věku jsem měl ještě našlápnuto na to, stát se výjimečnou osobností, někdo jako Elon Musk, Jeff Bezos nebo Steve Jobs.

Domnívám se, že za to trochu může i náš tehdejší školní systém, kde byl kladen důraz na dril a biflování. Cílem bylo vychovat řádné zaměstnance a tento cíl se jim rozhodně podařilo splnit.

Není to trochu škoda?! Kolik dětí takhle „seštrotuje“ náš školní systém?!

A tímto malým zamyšlením bohužel končí třetí díl mého deníčku. Pokračování ve čtvrtém díle …

guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře