Deník I. – 13 – Jezdíme na skateboardu

Originální text

13. dubna (neděle) 1986

Naučil jsem se parádně jezdit na prkně (skateboardu).

14. dubna (pondělí) 1986

Já jsem vlevo, Iva za židlí, tatínek Bohumil drží Filipa a Davida. Uprostřed je maminka Alena.

Měli jsme dnes prověrku z českého jazyka. Dopadne asi dobře. Hráli jsme s tatínkem kopanou. Hrálo se s maličkým míčkem. Skončilo to 8:8. (asi schválně remíza)

15. dubna (úterý) 1986

Dnes jsem dostal dvě jedničky. Z diktátu a z matematiky. Z matematiky jsem si změřil jedničku, měřila 2cm a 8mm.

Na pionýru jsme pracovali ve školce. Byla to vlastně brigáda.

16. dubna (středa) 1986

Dnes jsme v kreslení dělali ptáky. Já jsem dělal čápa. Jenže když jsme to dávali na kachličky *), Renkovi to spadlo na moje a moje spadlo na zem. Když jsem se tam podíval, viděl jsem tam placku.

Udělali jsme si lízátka. Byli dobré. Znám ještě jak se dělají karamely.

*) Musí se to dávat na kachličky, jinak by se to přilepilo.

Plán:

……

Tady určitě něco mělo ještě být, ale evidentně jsem se k tomu již nedostal. 😉

17. dubna (čtvrtek) 1986

Dnes se soudružka učitelka velmi zlobila za podvod. Bylo to takhle: Fleško odevzdal sešit a Ondráček nemohl jeden příklad vypočítat, tak to dal Fleškovi, aby mu to vypočítal. A soudružka se zeptala, co to píše. A on odpověděl: „píšu Ondráčkovi příklady“. „Ondráčku vstaň! Vstaň!”

Ondráček se smál, ale najednou smích jakoby utne. Už to brali vážně.

A skončilo to tak, že soudružka napsala naší soudružce (zřejmě třídní). Měli jsme soud. (O výši trestu rozhodovali dvě učitelky, nebudu jmenovat)

Slovo autora

Na skateboardu jsme si užili spoustu zábavy. Pravděpodobně skateboard nebyl běžně v prodeji nebo to byla hodně drahá záležitost, neboť nám jej vlastnoručně vyráběli naši otcové. A opravdu se jim povedly.

Naše rodná ulice je mírně do kopce, má velmi příjemný náklon, tak akorát, aby se nechala bezpečně sjíždět na skateboardu. V té době také nejezdilo tolik aut.

Skateboard nás také tvrdě učil zákony fyziky. Například takto. Moje sestra Iva si klekla na kolínka na skateboard, ručkama se chytila přední hrany a já ji po rovině tlačil. Dobrý posed a dobrá zábava, do momentu, kdy malá kolečka skateboardu najela na větší kámen. V ten okamžik dojde k prakticky okamžitému zastavení skateboardu, bohužel jezdkyně to náhlé zastavení ručkama neudrží a obličejem přepadne přímo na drsný povrch vozovky. Drsný povrch vozovky funguje jako šmirgl papír a podle toho ten milý dětský obličejíček pak vypadá. Byla to celkem drahá lekce, zejména pro moji sestru, jak bývalo docela často zvykem. 🤔

Ke zmínce: „Udělali jsme si lízátka.“, to se musím pochlubit tímto klasickým receptem. Do železného hrnce se nasype půl kila cukru krystal, postaví na plamen a nechá rozpustit na tekutinu. Pak se již jen naleje do formiček, přidá se špejle a nechá vystydnout. A luxusní lízátka jsou hotová. Každopádně nic dvakrát zdravého, takže spíš nedoporučuji.

No a ve škole jsme soudružkám učitelkám dávali někdy pořádně zabrat. Oni ale dávali pořádně zabrat i nám. To bylo každý den několik testů, zkoušek, diktátů, vůbec jsme se nezastavili, nikdo se s námi dvakrát nemazlil. Žádná škola hrou, ale pořádná disciplína. V dospělosti jako když najdeš. Takže děkujeme za tvrdou výchovu do života. 👍