Deník IV. – 14 – Šachový turnaj
Originální text
19. listopadu (sobota) 1988
Ráno jsem se s taťkou vzbudil a jel na šachový turnaj. Stále jsem prohrával, jen jednou jsem vyhrál nad jednou paní. Obsadili jsme 7. místo v kategorii „Rodič s dítětem“. Tipuji, že maximálně z osmi v dané kategorii. To pro jistotu neuvádím. 🙂
K obědu jsem si dal párek s chlebem.
Maminka se samozřejmě zlobila, že taťka tam šel kvůli sobě a ne kvůli mně. Taťka prý tam sám hrál šachy a bavil se a já se prý jenom díval.
No, úplně tu domácí diskusi vidím. 😅
Celý den mě bolela kapičku hlava. Zřejmě z toho usilovného přemýšlení u šachových partií.
Asi v pět hodin jsem si šel ven (spíš o dost dříve).
Hrál jsem s klukama nohejbal. POZOR přátelé … tohle je snad první vážná zmínka o nohejbalu, mém dlouholetém koníčku. ❗❕
Všichni si z toho dělali legraci, navíc jsem měl špatné boty, vůbec nám to nešlo.
Večer s Péťou Němcovým jsem měl plán na Lenku …. Najde se to všechno v obálce, kde mám skoro všechny dopisy, protože Petr mi to poslal nazpátek. Takže Petr už ví, koho mám rád.
20. listopadu (neděle) 1988
Petr (hajzl) si to nakonec rozmyslel s tím plánem. Moudrý to člověk. Alespoň že on měl rozum. 😂
Nechce to udělat.
Když jsem se ráno probudil, byl venku sníh. Přes celý den stejně skoro všechen roztál.
Petr prý má nějaký jiný nápad. Prý mě ho řekne v pondělí. To jsem zvědav na ten jeho nápad. Když už mě odmítl, tak doufám, že bude dobrý.
Co měl taky chudák se mnou dělat, že? Občas jsem dokázal být zatvrzelý. Když si člověk něco umane.
Ale to je tou zamilovaností, to je pak člověk celý poblouzněný a vymýšlí hrozný ptákárny.
Celkem se mi daří dělat pečetě z papíru.
Vypadají asi takto:
Pečeť je umístěna na celkem dlouhé niti.
Vůbec nevím, jak mám udělat, aby si mě Lenka … všimla. Petr taky říkal, abych ji pozval do kina. Ale já se moc stydím.
Pěkně jsem to v pátek podělal a teď jsem horečnatě přemýšlel, jak to napravit. Ale pozdě bycha honiti. *) 😥
Slovo autora
Ano, někdy v sedmé třídě jsem se začínal vážněji zajímat o šachy. Bohužel v tomto věku je to už dost pozdě, chce to začít co nejdříve. Nicméně, lepší někdy nežli vůbec.
Chrudimsko je celkem vyhlášená šachová velmoc, nebo alespoň byla, nevím, jak je na tom dnes. I u nás v rodině a blízkém okruhu přátel je spousta šachistů. Různých výkonnostních tříd.
Já sám jsem dosáhl bídné slabé výkonnostní třídy 3. Otec má výkonnostní třídu cca 1. Strýc Pavel, tuším, dokonce až kandidát mistra. Známý Zdeněk je prý o další dvě úrovně nad Pavlem. A nějaký mladík Votava, který si s námi jednou zahrál nohejbal, byl zase o dvě úrovně nad Zdeňkem Pokorným. Pro mě už nepředstavitelný level. A kde je pak Navara a podobní, že …
Objektivně mohu prohlásit, že jsem se díky šachům výrazně zlepšil v matematice a celkově bych řekl, že se mi zlepšilo logické uvažování.
Osobně bych zavedl šachy jako jeden z předmětů již na prvním stupni základních škol. Myslím si, že malé děti jsou nadšeni pro jakoukoliv hru, opravdová škola hrou. A přirozenou cestou by si zlepšovali logické uvažování. 🤓
Když začnete dělat něco úplně nového, třeba i nějaký nový sport, tak vidíte, jak se ze začátku rychle učíte a rostete. To je skvělý pocit. Takže určitě doporučuji nebát se a zkoušet nové věci.
I v šachách jsem ze začátku rychle postupoval. Pak se to samozřejmě zpomalovalo.
Po čtyřicítce jsem se rozhodl naučit jezdit na snowboardu. Po třech půl dnech tréninku jsem byl schopen vyjet vlekem sjezdovku bez pádu, udělat nějaké obloučky, samozřejmě „padající lístek“ apod. Když už jsem měl sám ze sebe dobrý pocit, jak mi to skvěle jde, tak jsem si nedal pozor a špatně jsem zahranil. Vyrazil jsem si dech, minutu jsem nebyl schopen se zvednout a asi půl roku mě bolela ruka (zlomená nebyla, asi prostě jen naražená, nijak jsem to moc neřešil). To mě nicméně natolik odradilo, že si nejsem jist, zda na ten snowboard ještě někdy vyrazím. Škoda. Holt stárnu a nadšení z nových experimentů postupně vyprchává. 🙄
*) rčení „pozdě bycha honiti“ vyjadřuje stav, kdy se již nedá nepravit, co se událo, kdy je již pozdě litovat toho, co se stalo. Nejstarší písemný doklad používání lidového rčení „honit bycha“ je podle Václava Flajšhanse z 15. století.
Zdroj: https://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/pozde-bycha-honiti