Deník III. – 6 – Život na letním dětském táboře Mírov
Originální text
Ještě nám horolezci ukážou sestup ze střechy. Některé děti si to také vyzkoušely. Hana … byla mezi nimi.
Je nástup. Iva v soutěži postřehový závod obsadila ve své kategorii 1. místo. Velká gratulace!!!! A já 2. místo ve své kategorii. Teda, my jsme byli fakt dobrý!!!! Prostě Němcovi všude vítězí. 👍💪
Po chvíli byl film. Byla to pohádka O Malíčkovi. Moc se mi líbila. Pusťte to dneska dvanáctiletým dětem… 😁
Je večerka. Spím.
4. Den
22. července (pátek) 1988
Budíček byl až o půl osmé. Uklízím sám. Možná, že budeme mít jen 9 bodů. Snídaně mě chutnala. Podle mě se asi nikdy nestalo, že by mi nechutnalo. 😚
Půjdeme na exkurzi. Za nějakou dobu jsme vyšli a plahočili se až k továrně. Tam jsme zjistili, že mají dovolenou. No to snad ne?! Kdo to jak domlouval?
Šli jsme tedy na náměstí a tam jsme si kupovali různé věci. Slunce úplně praží a já úplně mokrý od potu jsem se vlekl s ostatníma do tábora. Tam jsem si lehl v chatě na postel a odpočíval.
Po půl hodince byl oběd. Rychle jsem ho do sebe nasoukal a šel jsem do chatky. Tam jsem čekal na odpolední klid. Protože bylo horko, šli jsme se koupat. Byla to dlouhá cesta. Dal jsem si večeři.
Pozvali jsme vedoucí z jiného tábora a šli hrát. Všichni jsme fandili Mírovu (překvapivě). Vyhráli jsme 7:2.
Je už večer. Půjdu spát.
Bylo nám velmi nepříjemné, když nás vedoucí vzbudil. Šli jsme o půl jedné na stezku odvahy. Byl jsem ospalý. Stezka byla dlouhá. Šli jsme podél světel. Trasa vedla lesem a „nestrašilo se“, což je ta horší varianta. 😲
5. Den
23. července (sobota) 1988
Je ráno. Uklízíme. Snídám. Máme dopolední zaměstnání. Mám hlídku.
Jdeme na oběd. Půjdeme se koupat. Vůbec se mi nechce. Zůstal jsem proto v táboře. Ke svačině jsem si vzal mléko. Je hicák. Večer bude disco. Ale protože vypnuli proud, disko nebude.
Škoda, určitě jsem se těšil na ploužák s Hankou. 😘
Přetahovali jsme se lanem.
Slovo autora
Ještě nám horolezci ukážou sestup ze střechy. Některé děti si to také vyzkoušely. Hana … byla mezi nimi.
Mimochodem, tohle byl ten okamžik, kdy mě Amor zasáhl svým šípem a já se zamiloval do Hanky. Bylo to tak, že jsme v hloučku dětí vyhodnocovali ukázku slaňování ze střechy domu. Říkal jsem, že mi to přišlo náročné, ale Hanka oponovala, že na tom nic není. Trochu naštvaně jsem ji tehdy řekl „tak ať se teda předvede, když je to tak jednoduché“. A ona do toho šla! Samozřejmě to bez potíží zvládla a u mě to byl ten bod zlomu, kdy jsem se do ní zamiloval.
Mimochodem měla Hanka také krásné příjmení, jako sladké ovoce.
Ze zvědavosti jsem se podíval na závěrečnou scénu pohádky O Malíčkovi a vypadá celkem mile: