Deník II. – 20 – Nemoc

Deník II. - strana 20
Deník II. – strana 20

Originální text

6. prosince (sobota) 1986

Šli jsme s celou ulicí na bruslení. Ještě nás z ledu vyháněli.

7. prosince (neděle) 1986

Dnes jsme byli venku celý den.

8. prosince (pondělí) 1986

Když jsme přišli ze školy, jeli jsme do Pardubic.

Tam jsme nakoupili mnoho dárků.

Nemůžu vám napsat, co jsem koupil, protože by si to máma a Iva přečetli.
To je škoda, že jsem nenapsal co jsem koupil, docela by mě to zajímalo. Stejně ten můj deníček určitě nečetli.

9. prosince (úterý) 1986

Dnes jsme byli s pionýrem na bruslení. Byl tam i Vacek.
Ten, na rozdíl ode mě, uměl bruslit perfektně. 👍

10. prosince (středa) 1986

Dnes po nás asi někdo střílel vzduchovkou.

To snad ne. Jak jsem již zmiňoval, po letech jsem si koupil vzduchovku Slavia a úplně mě překvapilo jakou to má sílu. Zásah do oka by byl pravděpodobně smrtelný.

11. prosince (čtvrtek) 1986

Jsem nemocen a neudržím pero. Je mi moc špatně.

12. prosince (pátek) 1986

—- || —-

13. prosince (sobota) 1986

—- || —-

14. prosince (neděle) 1986

—- || —-

15. prosince (pondělí) 1986

—- || —-

16. prosince (úterý) 1986

—- || —-

17. prosince (středa) 1986

Už nejsem nemocný. Už jsem šel dneska do školy. Se školou jsme šli na koncert.

Asi chřipka nebo angína. Ale odrovnala mě evidentně slušně. 🤒

18. prosince (čtvrtek) 1986

Dnes máme POCHODOVÉ CVIČENÍ.

19. prosince (pátek) 1986

Dnes jsem si domů přinesl loupežníka. Vyráběl jsem jej na kroužku kreslení, glazurovaná hliněná figurka.

Dám ho tatínkovi pod stromeček. To je milé. 😎

20. prosince (sobota) 1986

Jeli jsme na házedla. Vyhrál jsem 8. místo.

Prý “vyhrál” … 

21. prosince (neděle) 1986

Když napadne sníh, hned roztaje. Protože je skoro vždy +4°C.

Slovo autora

Nákup v Pardubicích byl pro nás velkým zážitkem. Obchodní dům Prior byl v našich dětských očích obrovský. V měřítku dnešních obchodních center by to byl jen chudý příbuzný. Jak já teď nesnáším nakupování 😜.
Když mi bylo 4-5 let, tak jsem se tam jednou ztratil. Velmi traumatizující zážitek.

Největší zábavou byly pojízdné schody – eskalátory, které vyráběl náš táta v Transportě Chrudim. Na nich jsme jezdili furt nahoru a dolů, atrakce jako na pouti. Jak jsem již psal v příspěvku „Deník I. – 15 – Bouchla jaderná elektrárna„, tak s Transportou to hned po revoluci dopadlo velmi neslavně. Přitom to byl, svého času, zřejmě špičkový strojírenský podnik.

guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Nejvíc hlasů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
David Němec
David Němec
4 měsíců před

Jo pamatuji i já, že nakupování v obchodním domě Prior byl svátek, jezdili jsme tam z Chrudimi Škodou 105 a jednou jsme nezhasli světla na parkovišti a pak nás museli po parkovisti roztáhnout za jiným autem, aby na dvojku nastartovalo.

10007493_535227473265673_481094524_n.jpg