Deník III. – Jedeme dál

Tak tu máme další pokračování deníku – třetí díl – 1987 – 1988

Originální text

Lukáš Němec
Sladkovského 5. A a 6. A
Rok 1987/88

Deník III. – 1 – Závody do schodů

Původně jsem si psal zápisky do mini-deníčku:

Originální text

1. ledna (čtvrtek) 1987

Byli jsme do večera venku. Když nás maminka zavolala domů, dávali kreslenou pohádku. To je někdy tak neskutečně „infantilní“. 😜

Vylezl jsem poprvé na strom.

Tento rok mi bude jedenáct let.

Maminka s tatínkem a miminky šli vyprovodit strejdu Pavla (ze Slatiňan). Do kolika let jsem je považoval za miminka?! 😂😂
My jsme byli doma sami.

Nejdříve jsme si kreslili, za chvilku nás to ale omrzelo. Tak jsme si četli.
Občas zírám, jak jsme si vyhráli. Úplný vzorňáci!! 😇 Měli jsme velké štěstí, že nebyli počítače a už vůbec ne mobily. Krásná to doba.

Najednou někdo zazvonil, byli to Dibelkovi (AMAZONKY). Míra rozbil květináč, ale maminka se nezlobila. 👍

2. ledna (pátek) 1987

Dnes celý den pršelo, tak jsme si hráli karty. K večeru k nám přijeli Houhovi. Maminka a tatínek si s nimi povídali, my jsme si hráli s miminky. Za dvě hodiny jsme se šli umýt. Hned po nás se přišli mýt miminka. Filípek vyhrál v soutěži s Davídkem (kdo první vyleze po schodech nahoru). Včera vyhrál také Filípek, ale jindy vyhrává Davídek. Tak to je pecka!! 👌

Ustlali jsme si a šli se dolů navečeřet. Když jsme dotřeli nádobí, zahráli jsme si s tatínkem karty. To říkám furt, úplně vzorná rodinka!! Děti dokonalý, stále si jen kreslí, čtou, hrají si pěkně se sourozenci, učí se do školy nebo uklízí. 😵

3. ledna (sobota) 1987

Odpoledne jsme šli ven. S Vládíkem a Ivou jsme šli po bývalých hromadách a rozbíjeli kusy ledu. Pod ledem jsme hledali střípky krásného ledu. Když nás to omrzelo, házeli jsme po holkách koule. Po nějaké době jsme šli domů, protože dávali „Čaroděj ze země Oz“. Je to hezká animovaná pohádka. Na druhém programu dávali Studio Kamarád. Byl už večer, tak jsme šli spát.

Slovo autora

Že bych poprvé na strom vylezl až v deseti letech?! To se mi moc nezdá. Na stromy jsme lezli hodně často, měli jsme své oblíbené stromy a na nich své oblíbené větvě, kde jsme seděli jak na bidélku. Nejčastěji jsme lezli na stromy mezi školou Dr. Jana Malíka a židovským hřbitovem.

Nebo na lípy u hřiště vedle hřbitova u sv. Václava. Také jsme celkem často jezdili na kolech na třešně směrem na Tři Bubny. Tyto třešně jsou již ale bohužel minulostí, padli jako oběť novému obchvatu (ale stejně již byly vesměs na hraně své životnosti).

Kde jsou ty časy, kdy jsme museli být u televize včas, aby nám neunikl zajímavý film. No dobře, to zase až tak dávná historie není. Stejně je docela sranda, že dnešním dětem klasická televize už asi vůbec nic neříká. A ještě je docela sranda, že jsme měli jen dva nebo tři programy. Už si nejsem jist. Řekl bych, že v těchto letech byla jen ČT1 a ČT2.

Ti největší borci chytali „Poláky“, kde frčeli velmi oblíbení Šmoulové. 😎

Dneska jsme informačně úplně zahlceni. Doma mám snad 150 programů a dvě videotéky. Trpíme rozhodovací paralýzou, často ani nevíme, co si vlastně pustit.