Deník I. – 16 – Jedeme do Lánova

Deník I. - strana 16
Deník I. – strana 16

Originální text

3. května (sobota) 1986

Hlídali jsme hory, protože ten náš darebák ze třídy (nebudeme jmenovat) nám kradl ještěrky. Vybral už jedno hnízdo. Potom nám někdo uřízl dva stromky.

4. května (neděle) 1986

Z té formule (motokáry) jsme sundali karosérii. Jezdí se na tom o hodně lépe, protože jsme to vymazali olejem a ještě něčím. Když jsem tu motokáru uklízel, brkl jsem a spadl jsem na motokáru. Rozřízl jsem si nohu. Doma jsem to nejdříve umyl a pak jsem si to polil kysličníkem.

Jo, kysličník alias peroxid vodíku, to byl pravidelný (ne)přítel všech dětí tehdejší doby.

Motokára pětka
Motokára pětka

 

5. května (pondělí) 1986

Jsme ve škole v přírodě. Odjeli jsme ve čtvrt na devět a přijeli jsme o půl jedenácté. (to by mě zajímalo, kolikrát jsem cestou blinkal).

Vlaječka Vítkovice Transporta
Vlaječka Vítkovice Transporta

Když jsme dojeli do Lánova (Podkrkonoší), vybalili jsme si nejdříve věci z kufru. To už bylo čtvrt na dvanáct a šli jsme na oběd. Po obědě jsme měli odpolední klid do dvou hodin. Šli jsme potom na Lánovský kopec čili na kótu. Tam se Petr a Vacek pořád prali.

Když jsme se vrátili do chaty, měli jsme volno. Já jsem si psal tento deník. V pokoji je ještě se mnou: Petr, Vacek a Jára Kubát. Náš pokoj je číslo: 3. Mě a Petra soudružka učitelka chválila, protože jsme byli hodný. Jsme zatím nejlepší pokoj. (to zas nebyl jednou pán Bůh doma)

6. května (úterý) 1986

Ráno nás probudil budíček. Potom jsme se šli umýt. Po umytí jsme šli cvičit ven. Po cvičení jsme šli na snídani. Po snídani jsme měli úklid. Šli jsme potom na oběd. Oběd byl velmi dobrý, měli jsme potom odpolední klid do dvou hodin. Potom jsme si hráli nějakou hru. Půjdu se zeptat soudružek učitelek, jak se hra jmenovala. Hra se jmenovala: „postřehová hra s čísly“. Potom jsme šli na pokoje a učili jsme se. Šli jsme potom ven.

7. května (středa) 1986

Jeli jsme na výlet do Krkonoš. Byli jsme na Černé hoře. Na Černou horu jsme jeli lanovkou. Bylo tam ještě hodně sněhu.

Ráno jsme viděli opravdový balón (čili vzducholoď). Vzducholoď byla červená. Na chatě se strhl poplach.

Kabinka lanovky
Kabinka lanovky
Horkovzdušný balón
Horkovzdušný balón

 

Slovo autora

„Hlídali jsme hory ….“
„Hory“ pro nás byly navezené hromady hlíny z výstavby rodinných domků v okolí. Hory to určitě nebyly, ale byly to celkem slušné hromady, které poskytovali spousty zábavy. Je až neuvěřitelné, jak rychle na nich dokáže vyrůst různý plevel. A jak jsem již jednou zmiňoval, v dětství nám všechno přijde tak nějak větší, vyšší, rozsáhlejší.

Takže na „horách“ jsme jako parta trávili hodně času. Právě zde jsme často stavěli „pece“ na vypalování hliněných kuliček a hrníčků.

O „hory“ jsme také často sváděli „kruté“ boje s jinými partami. 🏹

A o ještěrky se určitě nebojte, nikdy bychom si nedovolili jim jakkoliv ublížit. Už od mala jsme byli vychováváni k ochraně přírody.

Školy v přírodě v Lánově jsem miloval. Doufám, že se mi podaří zjistit přesnou adresu ubytovny, abych tam mohl po letech opět zajet na výlet.

Dobrým vodítkem může být zmínka o Lánovském kopci. Lánovský kopec je místní označení pro výškový bod Špička (614m). Vzhledem k tomu, že to bylo v docházkové vzdálenosti, předpokládám max do 4km od ubytovny, tak by to nemusel být takový problém zjistit.

Výlet na Černou horu k televiznímu vysílači si pamatuji jak dnes. Velkým zážitkem byla jízda lanovkou z Jánských Lázní.

A jak málo stačí k dětské radosti, třeba jen vidět horkovzdušný balón.

TV vysílač na Černé Hoře
TV vysílač na Černé Hoře, foto: Lukáš, 30.12.2020
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejvíc hlasů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
trackback

[…] hor“ vysvětluji v tomto příspěvku „Jedeme do Lánova“. Je vidět, že ačkoliv jsem na Ivu spoléhal a tuto důležitou činnost na ni během mé […]

Vladimír Vacek
Vladimír Vacek
9 měsíců před

Ty školu v přírodě si pamatuju!